Cestovat můžeme všichni

Dnes už je cestování daleko snazší než kdysi. Dnes už si můžeme kolikrát usmyslet, že chceme zmizet třeba i na druhý konec světa, a ještě týž den můžeme vyrazit na cestu. Protože je tu infrastruktura natolik rozvinutá a podmínky vesměs natolik benevolentní, že se skutečně můžeme rozhodnout k cestě kdykoliv a můžeme ji podstoupit, aniž bychom něco složitého zařizovali. Přes internet si najdeme spoj i koupíme jízdenky či letenky, přes internet si vyřídíme bydlení, přes internet klidně i zaplatíme a jede se.

Ovšem zatímco v rámci naší české a vesměs i eurounijní vlasti se nemusíme na nic moc ohlížet, je přesto záhodno počítat s tím, že nemusí být vždy všechno zase až tak prosté. A čím exotičtější končinu si vyhlédneme, tím spíše bychom neměli podléhat jen náhlým popudům a měli bychom si vše pořádně promyslet. A zjistit si, co a jak. Protože i když je dnes cestování nesrovnatelně jednodušší než kdysi, přece jenom se často nějaké ty komplikace najdou.

Je třeba zajímat se dejme tomu o vízové záležitosti. I když po většině vyspělé Evropy stačí cestovat s občanským průkazem, někde ani cestovní pas nestačí. A ne každá země, která po nás dosud víza požaduje, nám je nabízí i rychle a jednoduše. A není jistě snadné zařídit si třeba vízum do Sierry Leone na její ambasádě v Moskvě, že?

Dále je dost zemí, kde je nezbytné očkování či jiná profylaxe kvůli různým neduhům, které běžně nemáme absolvované.

Někde se platí vstupní či letištní poplatky, někde platí i notně netradiční celní předpisy, někde jsou na štíru s hygienou a v mnoha končinách hrozí i nebezpečí, běžnou kriminalitou počínaje a teroristickými útoky čí válečnými konflikty konče.

A tak dnes sice můžeme cestovat snadno, ale přesto bychom neměli usnout na vavřínech. Abychom na poslední chvíli nemuseli zůstat doma nebo se sem nevraceli v zinkové rakvi.