Platební karty byly vlastně reklamním tahem
Zná to většina z nás. Stojíte ve frontě v obchodním domě, přijde na vás řada a vy nemůžete vybrat tu pravou platební kartu, aby bylo možné vyrovnat účet. V peněžence se nám to totiž hemží nejen platebními kartami, ale i různými slevovými a věrnostními kartičkami.
§ Podle průzkumů má ve své peněžence platební kartu celých devadesát procent Čechů.
o Což je číslo téměř neuvěřitelné.
Tento způsob placení je stále oblíbenější, protože přeci jen snadněji ochráním jednou malou kartičku před kapsářem nežli celý balík peněz. Kromě toho také přibývá míst, kde se možné tento způsob úhrady použít.
§ Je to rychlé a jednoduché.
§ Nejen pro zákazníka, ale i pro obsluhu pokladny.
Pokud jste ale přesvědčeni, že je to vynález několika posledních let, pak jste na velkém omylu. První platební karty uzřely světlo světa už před více než sto lety. Jistě, že na přelomu devatenáctého a dvacátého století nebyl na každém rohu bankomat.
Dobrý nápad, který se ujal
Platební karty ve svých začátcích vypadaly a fungovaly trochu jinak, než je známe teď. Za „předky v přímé linii“ jsou považovány kovové úvěrové známky, které se objevily už v polovině devatenáctého století. Tvary nebyly přesně dané, a tak měly různé designové zpracování.
o Jediné, co bylo všem společné, bylo pochopitelně číslo zákazníka a vlastníka příslušné karty.
o Místo zaplacení v hotovosti stačilo jen ukázat známku a prodavač nákup zavedl do evidence.
Tento systém se udržel v některých případech až do padesátých let dvacátého století. Pak byly různé pokusy s různými výsledky. Za skutečně první platební kartu je považována ta, která se dostala na svět roku 1914 za pomoci telefonní a telegrafní společnosti Western Union.
§ Karta obsahovala u vzorový podpis a sloužila k ověření totožnosti a účtu klienta.
§ A jaký byl účel?
§ Větší útrata od věrných zákazníků.